PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Room clearing grindcore” je pro tuhle trojku z Filadelfie vlastně celkem velmi padnoucí označení. Jejich živé koncerty jsou pověstné zběsilostí zpěváka Gena Meyera, jemuž za zády zuří naprosto skvěle seštelovaná instrumentální mašina. Poté, co minulý rok BANDIT uhranuli Obscene Extreme energickým setem, konečně vyhodili do světa desku, kterou lze po zástupu kratších formátů považovat za plnohodnotné LP.
BADIT jsou v rámci grindcorového světa vlastně poměrně zvláštním úkazem. Jejich hudbu lze vnímat jako poměrně novodobou inkarnaci žánru, nicméně je v ní cítit velký vliv slavných metalových dinosaurů. Vždyť kytarista Jack nejraději nosí trika SLAYER, SODOM a CARCASS. V jeho riffech je tato inspirace znát. Kvůli sedmistrunné kytaře je výsledný sound výrazně jiný a možná i díky tomu dokáže svým inspiračním vzorům vtisknout ryze současnou tvář. Občas máte pocit, že posloucháte nějaký brutální mathcore nebo hrubozrnné grindcorové titány, jakými jsou třeba PIG DESTROYER. Po svém boku má na bubenické stoličce navíc velmi silnou oporu, kterou si BANDIT půjčili od nepálských noisegrindcoristů CHEPANG. Právě bubeník Gobinda jeho riffy podporuje s citem pro jeho riffotvorbu i zběsilost. Ti dva se naprosto perfektně doplňují a vycházejí si vstříc. Oba ví, kdy se trochu upozadit pro dobro skladby.
Nutno dodat, že tu není basa, a nevadí to. Hlavně díky tomu, jakým způsobem je kytara nazvučena a jak parádně a „hutně“ je zde zastoupena rytmická artilerie. O mix i master se postaral polobůh snad všech alternativních metalových desek z New Yorku a jeho blízkého okolí. Samozřejmě mluvím o Colinu Marstonovi u BEHOLD… THE ARCTOPUS, DYSRHYTHMIE, velmi aktivních KRALLICE nebo legendárních GORGUTS. Díky tomu jde o opravdu čistou práci. Na to, jak špinavý žánr grindcore je, se jedná o celkem velmi srozumitelnou a krystalicky jasnou desku, která neobsahuje žádný balast. Všemu je dokonale rozumět a to i přes opravdu velké množství prolínajících se nápadů, které se na vás při poslechu sypou s obrovskou rychlostí.
Na chvíli se ještě zastavím u textů. Ty totiž také stojí za to. Když se podíváte na atletickou postavu zpěváka Gena, jak polonahý lítá po klubech, ve kterých se na zemi válí v každém špinavém koutě, tak byste možná neodhadli, co je jeho profesí. Krom toho, že jeho dalším velkým koníčkem jsou komediální standupy, si na denní chleba vydělává jako terapeut. Texty BANDIT jsou právě o tom. O vnitřních démonech, úzkostech a lidských příbězích. Na každém koncertě Gene před koncem setu opakuje, že pokud máte problém, máte ho řešit a není to žádná ostuda. Právě on vtiskává neopakovatelnou tvář i koncertům. Je to komediální grindcorový standup o vážných věcech. Nutno dodat, že standup, kde instrumentální část za jeho zády má tu nejvyšší jakost.
První velká deska BANDIT se povedla. Je to zvukově precizní a hutná nálož nápadů, které vás nepřestanou nudit. Možná i díky tomu, že většina skladeb vám na to nedá prostor. Stopáž se povětšinou pohybuje mezi mantinely jedna až dvě minuty. Místy je to hektické, jindy příjemně „groovy“. Pokud by se mě někdo zeptal, jak zní grindcore roku 2023, vyndám ze sbírky „Siege Of Self“.
Pokud by se mě někdo zeptal, jak zní grindcore roku 2023, vyndám se sbírky „Siege Of Self“.
8,5 / 10
Gobinda Senchury
- bicí
Gene Meyer
- vokály
Jack Mcbride
- kytary
1. Midnight
2. Butterfly Knife
3. Siege of Self
4. Juniata
5. Hoax
6. Mangled Sheep
7. The Hopeless Romantic
8. Body Horror
9. United in Torment
10. Reincarnation Blues
11. Mastery
12. Bring the War Home
13. End of the Rainbow
Siege Of Self (2023)
Warsaw (2018)
Miserable Disgrace2018 (2018)
Self Inflicted (2017)
Demonstration 2017 (2017)
BANDIT/GROUND Split 7" (2016)
Pig Roast (2015)
BANDIT vs THUNDER MUSCLE (split) (2014)
Datum vydání: Čtvrtek, 20. dubna 2023
Vydavatel: GCBT Records, Holy Goat Record
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.